Zaslechnuto ve chlévě

Gabroš: Já už bych chtěl ven. Na nějakou pěknou pastvinu, co voní bylinkama.

Mazlík: Jo. Když už némůžemé na jih jako čápi, tak ta zimní rékreacé ve chlévě célkém ujdé. A už sé to krátí. Ani né měsíc a dočkáš sé.

Gabroš: Myslím, že holky z vedlejšího chléva se víc těší na kadeřníka, manikúru, pedikúru a vůbec celý ten kosměťák, co proběhne před odjezdem na pastvu.

Mazlík: Znáš holky. Já néchápu, jak se někdo můžé na stříhání vlny a zkracování paznéhtů těšit. Spíš océňuju, že nám zdravotní pojišťovna platí tu jarní prévéntivní lékařskou prohlídku.

Gabroš: Viděls, že holky dostaly na zimu nové stoly na raut? A hned do 3 chlévů! A my zase nic! To je nespravedlnost!

Mazlík: Ty myslíš ty jéslé? Prý jsou z nějaké Nadacé ČÉZ. (pozn.: Není to reklamní rozhovor, ale z důvodu úplnosti necenzurujeme, ale ani neopravujeme výslovnost jmen našich sponzorů.)

Gabroš: A slyšel jsem, že v dolním chlévě máme už 30 nových potomků.

Mazlík: No, ale hodně divné jé, kolik sé narodilo kluků. Holčičky tvoří jenom třétinu!

Gabroš: Jo, to je fakt zvláštní. Přitom by to mělo být půl na půl. Ale třeba se příští rok budou rodit zase samé holky. Ona to příroda nějak srovná. Ta srovná vždycky všechno...

Pak už se oba berani pustili do sena.