Střelnice v Trojanovicích

Příslušníci Střední skupiny sovětských vojsk si toto místo asi taky oblíbili. Přijeli v lednu 1969, necelého půl roku po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, a obsadili město během tří dnů. Cvičnou střelnici na úpatí Radhoště proměnil 110. tankový a 1047. dělostřelecký pluk ve velmi pestré místo. Střely, které tady dopadaly a naprostý nedostatek jiné péče, utvářely současnou podobu místa. Jednání o odsunu vojáků z blízkých kasáren začala už v prosinci 1989 a možná proto bylo frenštátské vlakové nádraží vůbec první, odkud odjel vlak naložený vojenskou technikou. Na 26. února 1990 vzpomínají pamětníci s velkým zadostiučiněním. „Bylo to přesně ve 14:40, kdy vlak s Rusákama odsupěl“, vzpomíná jeden z nich. A v tento okamžik začala novodobá historie vojenské střelnice, která se ze strategického místa proměnila v trochu zapomenutý kout, kde si příroda dělá, co chce.

Jako v pralese

Nedá se říct, že by vojáci přírodu nějak chránili nebo do ní nezasahovali. Hlavní síla, která toto místo utvářela, byla izolovanost. Příroda si tady mohla žít svým vlastním tempem. Podobně jako v pralese. Dnes tady díky tomu najdeme pozoruhodné množství druhů rostlin a motýlů. Zajímavá je i pestrost prostředí. Na poměrně malém území najdeme vlhké louky s pcháčem, podhorské smilkové trávníky i klasickou kvetoucí louku, jak si ji pamatujeme z učebnice přírodovědy.

O střelnici pečujeme už řadu let. Velkou pomocí nám jsou dobrovolníci, kteří téměř každý rok pomáhají s úklidem po výřezech. Příroda totiž nemá ráda prázdno, a tak střelnice po odchodu vojáků poměrně rychle zarostla břízou a ostružiním. V posledních letech se tady pasou alespoň několik týdnů v roce ovce. A tak se díky jejich i naší péči začala rozrůstat mateřídouška,hvozdíky a na Střelnici se vrátili barevní motýli.