Oheň na vřesovišti

O krásné vřesoviště na Soláni už pečujeme docela dlouho. A po celou tu dobu přemýšlíme, jak to udělat, aby se největší beskydské vřesoviště začalo obnovovat. Vřesoviště vypadá jednoduše – je to přece samý vřes, tak v čem je problém? Ale ono je to trochu složitější.

Když totiž vřes přestárne a nedojde k žádnému většímu narušení, nový pod ním nevyroste a tak postupně mizí. Proto jsme tu před časem začali pást. Ovce by při procházení měly vřes částečně rozlámat a místy taky odhalit půdu kolem. Třeba tím, že ji rozšlapou kopýtky. A taky by měly pomoct se zárůstáním vřesoviště výmladky břízy, které se na Soláni dobře daří. Práci ovcí jsme doplnili o výřezy náletů a změna byla viditelná, vřes vykvetl jako už dlouho ne. Ale při bližším pohledu do vřesu bylo patrné, že vřesoviště stárne dál. Od začátku jsme věděli, že by pomohl oheň. Jenomže to s ním není jen tak ...

Pamatujete plakáty ze školy, jak při vypalování luk zahynou brouci, mláďata...? I když do nás odmala vtloukali, že vypalování luk je škodlivé, nemusí to být vždycky pravda. Dřív to pestrosti krajiny docela pomáhalo. Jen je potřeba dodržet pár pravidel, aby skutečně nevzniklo víc škody než užitku. Třeba zvolit vhodnou dobu a podobně. Už pár let je to s přínosem ohně v krajině tak jasné, že odborníci vidí v řízeném vypalování naději pro spoustu nesečených ploch. O výhodách vypalování pro mnohá stanovište se ví. A některá vzácnější to dokonce nutně potřebují. I proto, že se tak neděje, jsou vzácná – třeba stepi, nebo právě třeba vřesoviště.

Jako společnost však pořád víme, že požáry jsou špatné. A v krajině dvojnásob, takže to zákony neumožňují. V posledních letech se konečně díky tlaku ochránců přírody podařilo přidat tam jednu výjimku, takže státní ochrana přírody už může takový řízený požár provádět. Ale opět to s tím ohněm není tak jednoduché...

Proto jsme se ponořili do zákonů a vyhlášek a zkusili to vymyslet jinak. S důrazem na předběžnou opatrnost a s respektem ke všem platným předpisům tedy vypalujeme oddělené plošky o velikosti 40 m2, vždy jenom dvě každý rok a minimálně 50 metrů od lesa. Plošky navíc před tím posečeme a vřes tak pálíme na takovém větším ohništi. Pálení je samozřejmě povolené Správou CHKO Beskydy a nahlášené hasičům. Pořád jsou to ale jen pokusy, na menších plochách, které budeme ve vegetačním období vyhodnocovat.Vřesoviště jsou totiž nejen krásná, ale zejména koncem léta, když kvetou, jsou cenným zdrojem nektaru pro řadu motýlů, čmeláků a další hmyz. Třeba čmelák drobný je na vřesoviště přímo specializovaný. A žije i na Soláni.Tak nám a našemu vřesovišti držte palce! Třeba i přes DárekProBeskydy!