Stromy kácíme, dřevo necháváme

V údolí Zbeličné na Horním Vsacku se už více let staráme o louky hned na několika místech. To nám umožňuje v průběhu času nechat některá místa třeba trochu víc zarůstat, jiná pást a séct intenzivněji a vytvářet tak mozaiku, která byla ve valašské krajině přítomná přirozeně. K tomu všemu samozřejmě patří i stromy a keře.

A tak jsme se tu letos rozhodli trochu prosvětlit místa, která byla kdysi malými políčky. My na nich paseme ovce, ale dodnes jsou tu staré terasy pěkně viditelné a příkřejší části tady tvoří meze se starými ovocnými stromy, s dalšími listnáči a keři.

Většina motýlů, kteří žijí na pastvinách, potřebuje celkem hodně slunce. I to je důvod, proč na našich pastvinách čas od času musíme kácet – aby to byly pastviny a ne les. Ale stromy tady přesto chceme: kvůli hnízdům pro ptáky, kvůli stínu pro naše ovce a koneckonců i pro ty motýly. Ti potřebují taky v poledním žáru usednout do stínu a odpočívat. Nejvíc se jim k tomu hodí nižší stromy a keře. Některé právě pro ně udržujeme tak, aby moc nevyrostly.

A dřevo, pokud ho není opravdu hodně, neodvážíme. Tenčí větve spálíme na místě, ale trochu tlustší větve a kmeny, nařezané na polena, ukládáme v hráních na meze. To se zase líbí broukům, ještěrkám a hadům. A často necháváme kmeny a pahýly suchých stromů stát. V nich si libují jiní hmyzáci, kteří do ležícího dřeva nevlezou. Vypadá to celé jako věda, ale je to jen trocha přemýšlení nad tím, jak vytvořit pestrá místa, která v krajině, v níž se hospodařilo velmi různorodě, vznikala po staletí úplně přirozeně. Ve Zbeličném se nám to aspoň trochu daří.