Ještě je možné narazit na pastvinách na kočičí tlapky

Kociánku, který býval před desítkami let daleko hojnější, se taky říkalo kočičí tlapky. Asi proto, že jeho květy jsou pěkně hebké a kočičí tlapku se zataženými drápky opravdu připomínají. Bývalo ho před lety tolik, že se z něj pletly věnečky, kterými se zdobily svaté obrázky.

Je to rostlina ne moc velká. Listy jsou v přízemní růžici a když kvete, je něco málo nad kotníky. Kvítky jsou drobné, buď růžové nebo bílé. Celá rostlina působí trochu jako slaměnka. Tak nějak suše. Taky má ráda sucho. Není to žádný dravec mezi rostlinami. Dává přednost místům s nízkou a řídkou trávou. Ve vysoké trávě si místo nevybojuje. Dřív byl kociánek běžný na pastvinách a mezích. Dnes je možné ho s velkou dávkou štěstí najít v lemech světlých lesů a na okrajích luk a pastvin. Vždycky ale tam, kde je půda tak chudá, že tam jiné rostliny už nechtějí růst.

Kociánek je dvoudomý, takže na jedné rostlině jsou květy buď jen samčí nebo jen samičí. Ty samičí jsou bílé jako nevěstiny šaty. Samčí květy jsou narůžovělé. Kvete v červnu a červenci.