Ovečky a vlci na vlastní kůži

Louka na Velké - osadě poblíž Starých Hamer, patří k těm odlehlejším, které vypásáme. Stádo zhruba třiceti ovcí tady máme vždycky zabezpečené ve vyšším elektrickém ohradníku a minimálně třikrát týdně ovce a ohradníky kontrolujeme. V osadě trvale žijí lidé a přes víkendy nebo o prázdninách do okolních chat přijíždějí další. Přesto se ovce staly hned několikrát obětí vlků, kteří v okolních lesích žijí.

První útok, při kterém jsme přišli o několik ovcí, proběhl začátkem července. Zhruba za deset dní po něm jsme od revírníka dostali informaci, že nám ovce utekly do lesa a jdou po cestě směrem na Smrk. Jen díky tomu jsme je dokázali včas najít a zahnat zpátky do ohrady, která byla trochu pobořená. Dva dny nato přišel další a tentokrát opravdu velký útok, kdy na pastvině zůstalo několik zadávených ovcí. Zbytek utekl mimo ohradu a do lesa. Tentokrát jsme udělali další opatření - vysoký elektrický ohradník jsme zdvojili, abychom vlkům zabránili v jeho přeskakování. Hned další noc, nebo spíš podle svědectví místních brzké ráno, přišli vlci znovu. Ráno na pastvině už nezbyla žádná živá ovce. Zase jsme jich několik odváželi s prokouslým hrdlem. Do večera se tři živé a zdravé samy do ohrady vrátily, ale deset jsme jich pořád pohřešovali. Měli jsme však naději, že jsou někde v okolních lesích živé, protože byly spatřeny na myslivecké fotopasti.

Naděje umírá poslední. A tak začalo pátrání, které trvalo dva dny, účastnili se ho střídavě 2 až 3 lidé, nachodili jsme při něm přes 100 000 kroků, viděli místa v Beskydech, kde jsme nikdy nebyli, několikrát vyběhli na Smrk a zase slezli dolů. Sjezdili jsme autem snad všechny cesty kolem Smrku, a to několikrát. Ptali jsme se turistů a byli za blázny, že v lese na Smrku hledáme ovce. Dali jsme výzvu na náš Facebook a poslali ji okolním obcím. Díky tomu jsme ve středu večer dostli informaci i s fotkou, že všechny ztracené ovce se drží pohromadě a jsou na vrcholu Smrku. Několika turistům zapózovaly, zprostředkovaly neotřelý zážitek, zapsaly se do vrcholové knihy a pak se zase vydaly svou cestou. Díky této naději pátrání pokračovalo hned od brzkého rána dalšího dne. Všechno ale bylo marné, ovce kolem Smrku už nebyly. Po poledni nám volal pán pracující v lese s koněm, že mu nějaké ovce začaly samy nastupovat do vozu pro koně. Pak se ale poplašily a odběhly pryč. Okamžite jsme vyrazili za touto stopou, dokud nevychladla. Ovce sice už na místě nebyly, ale po chvíli pátrání jsme je našli, jak zalehlé odpočívají v dolíku nad cestou, která vede kolem přehrady Šance. Potom už jenom zbývalo dovést je k autu, aby nastopily na ten správný vozík a vyrazit směr domácí stáj, kde si chvíli odpočinou, než zase vyrazí na louky.

Pro všechny, ovce i pro nás, to byly náročné dny plné silných zážitků. Moc děkujeme všem, kteří nás podporovali, podávali informace o ovcích v lese, na fotopastech a na beskydských vrcholech. Bez nich bychom ani tento malý zbytek stáda, které z velké části padlo za oběť vlkům, nenašli.

Naše stádo se neplánovaně zmenšilo. My ale vypásáme dál. Líbí se vám, co děláme? Podpořte nás na www.DarekProBeskydy.cz koupí ovce.

Po nás Beskydy.