Příběh mateřídoušky

Z vyprávění pamětníků víme, že před lety byly stráně a meze leckde růžové mateřídouškou. A když šel člověk po pěšině, krásně to vonělo. Na zarůstajících loukách ale drobná mateřídouška ztrácí sílu, nesměle se snaží nastavit listy slunci až z ní zbyde jen pár tenkých vousů, které už nekvetou. Ke snaze navrátit voňavou bylinku do beskydské přírody nás přivedl nejen stesk po její vůni, ale hlavně fakt, že je živnou rostlinou modráska černoskvrnného. Tento kriticky ohrožený motýl má totiž dost složitý život, ve kterém hrají svou roli květy mateřídoušky, červení mravenci, kanibalismus a parazitismus. Není to žádný mazel, ale nelítostný dravec, který se nebojí sežrat mravencům všechny jejich larvy. Čímž si ale dost komplikuje život, protože když nejsou mraveniště dost silná a nepřežijí parazitaci motýlí housenkou, zaniknou a motýl má příští rok smůlu. Takže se musí poohlídnout po jiné dobré louce, která není moc daleko, má dost mateřídoušky a mravenců a tak pořád dokola.

Aspoň s tou mateřídouškou můžeme modráskům pomoct. Na louky, které vyřežeme od náletů a obnovíme na nich po letech zarůstání pastvu nebo sečení, se mateřídouška většinou vrátí sama. Ale trvá to roky. Proto už třetím rokem vysazujeme sazenice mateřídoušek na místa, kde jsme pálili větve po výřezech a urychlujeme tak obnovu luk a pastvin.

Sazeničky si pěstujeme částečně sami a částečně nám je dodává Výzkumná stanice travinářská ze Zubří. Osivo pochází z Beskyd, za to dáme ruku do ohně, protože jsme ho sami sbírali a čistili. V letošním roce jsme už vysadili 450 sazenic mateřídoušky. A ještě nekončíme. V menší míře vysazujeme stejným způsobem i hvozdík kropenatý, protože ten do luk patří taky.

Mateřídoušku vysazujeme v rámci projektu Zvýšení pestrosti beskydských luk, který finančně podpořil Nadační Fond Hyundai a taky díky finanční podpoře programu LIFE a Nadace ČEZ.