Jak to bylo se semínky

Pestrobarevné louky jsou pěkné nejne pro oko, ale jsou lákavé i pro hmyz. A o ten nám jde. Kam se kvetoucí rostliny ani po letech péče nevracejí, nastupuje "zahradnický tým" Salamandru a seče, hrabe, vrtá se a hlavně vysévá a vysazuje. Semínka mají místní původ a buď si je sbíráme na loukách sami nebo nám je produkuje Výzkumná stanice travinářská ze Zubří. Sazeničky mají stejný původ. Původní druhy rostlin doplňujeme jak na horské smilkové louky, tak na louky s modráskem černoskvrnným. Víc se o důvodech a o samotných výsadbách dozvíte ve starších článcích tady a tady.

Zatím proběhly „zahradnické“ práce během dvou sezon. Po prvních výsadbách sazeniček se ujalo více než 95 % mateřídoušky vejčité a hvozdíku kropenatého přes 98 %. To je velmi pěkná úspěnost když uvážíme nehostinné podmínky, do kterých jsme sazeničky často vysazovali. Hodně jich je třeba na samotném radhošťském hřebeni. Semínka jsou na tom výrazně hůř, ale to jsme čekali. Musí totiž čelit mnoha přírodním nástrahám. Rozhodně nejzdatnější semínka má hvozdík, potom následuje statečná mateřídouška a trochu pozadu je štírovník růžkatý s chrpou luční. My ale ještě neházíme flintu do žita a stále čekáme a budeme i letos pokračovat ve sledování úspěšnosti našich výsevů. Doba klíčení semen je u každého druhu jiná a může trvat i více let, než semínka vzejdou. Na konečnou úspěšnost našeho snažení si musíme ještě pár let počkat a vytrvale sledovat, co se nám na loukách děje a co tam nového roste.

V letošním roce se pouštíme do vlhčích míst. Zkoušíme předpěstovat rostliny, které by mohly obohatit podmáčené louky a mokřady. I tady totiž dlouhodobý nedostatek péče vede ke snížení druhového bohatství. V tomto případě budeme na výsledky čekat ještě déle, protože první sazeničky půjdou do mokřadů teprve letos. O průběhu i výsledcích vás určitě budeme informovat.